Porovnání monoteistických náboženství
|
Vítej, návštěvníku!
|
Porovnání monoteistických náboženství
|
(z hlediska cti jejich boha)
V jiném článku (»Čeští heretici«) jsem se trochu otřel o pár světových náboženství, zde to mohu konečně lépe rozvinout.
Vynechám ateismus a polyteismy. Polyteismy dobře známe ze starověkého Egypta, Řecka, Říma... můj mírně zjednodušený pohled na tu bandu povalečů, ožralů a nemravů není optimistický. Samozřejmě mohli mít spoustu uctívačů, každý si tu mohl vybrat svého favorita, postavit si doma jeho oltáříček a uctívat ho. Ne že by to pomohlo, ale bylo to vhodné už kvůli sousedům – zbožný člověk požíval už tenkrát větší úctu.
O těchto bozích je ale známo, že žádná neřest jim nebyla cizí. Zeus(Jupiter), otec rodiny, nenechal na pokoji žádnou tuniku, která se mihla ve světě pod Olympem. To, že podváděli, lhali a křivě přísahali, je o nich notoricky známé. Sami nesmrtelní, měli obzvláštní potěšení poštvat smrtelníky proti sobě a pozorovat, jak si navzájem rozparují břicha a vraždí se na tisíc způsobů. Čest, jak ji chápeme dneska, jim byla bytostně cizí.
V článku »Čeští heretici« jsem se zaměřil na dvě nezbytné vlastnosti »dobrého« boha – pravdomluvnost a spravedlnost, ale dnes požaduji jednu – čestnost. Ta mimochodem zahrnuje obě dvě předchozí vlastnosti a ještě požaduje pár dalších. Nepovažuji za čestného žádného lháře (ani člověka, natož boha), rovněž tak nespravedlnost se ctí zrovna nesousedí.
Pravda, starověcí bohové byli věrným obrazem tehdejších lidí. Povaleči, ožralové, nemravové. A navíc – otrokáři, kteří se nechávali živit svými otroky. Říká se »Staří Římané postavili tak skvělé památky...« – ale postavili oni vůbec něco? Vždyť práci považovali za nehodnou člověka, pracovali přece jen opovrhovaní otroci. Sami vznešeně lenošili a pokud něco opravdu uměli, pak jedině – zabíjet. To uměli dobře. Měli skutečně vynikající, nejlépe vyzbrojené, organizované a vzorně disciplinované vojáky, služba ve vojsku byla u nich hodnotově nejvyšším právem, povinností i poctou. Avšak aby na ně měl kdo pracovat, neváhali přepadávat sousedy ve všech směrech, kde to slibovalo bohatou kořist a dostatečné množství otroků.
»Dobrý faraon«, který se staral o své poddané, chtěl nastolit v Egyptě ráj. Co k tomu potřeboval? Dobýt v sousedních zemích tolik otroků, aby jich na každého Egypťana pracovalo nejméně deset. Byl to ale chvályhodný úmysl? To se ví, otroků se nikdo neptal a roduvěrní Egypťané to samozřejmě uvítali a nadšeně se hlásili do armády bojovat za faraona (a pro získání těch deseti otroků pro sebe).
Takový byl ovšem celý tehdejší »civilizovaný« svět. Národ bez otroků jako kdyby nebyl – případně byl dobrý jen jako zdroj oněch otroků pro své »chytřejší a civilizovanější« sousedy.
Dnešní měřítka jsou ovšem poněkud jiná. Otrokářství jsme se horko ťažko zbavili (i když ještě ne úplně) a otrokáře už dávno nepovažujeme za »ctihodné«, jako ještě v předminulém století, kdy otroctví široce kvetlo nejen v Osmanské říši, ale i v Americe.
Nezdůrazňuje se ale, že sami Američané, kteří vládli na Severu, byli sami otrokáři. A Abraham Lincoln, který vedl válku proti Jihu, měl sám otroky a dlouho nevěřil, že otroctví není tak poctivé, jak se sám domníval.
Já ale považuji otrokářství za krajní nespravedlnost a nechci rozlišovat mezi otrokářstvím coby institucí, nebo otrokářstvím, jaké panovalo v sovětských táborech »gulag«. Postavit motykami, rýči a ručními nosítky na zeminu Bělomorkanal byla příšerná ukázka moderního otrokářství. Vězňové byli donuceni k vysilující práci v příšerných podmínkách, kdy jich statisíce umíraly, navíc bez nároku na sebemenší odměnu... i to je otrokářství!
A pokud otrokářství podporuje i jakási »vyšší bytost«, která by mohla a měla (!) být morálně aspoň trochu na výši, neuznávám ani její nárok na ctihodnost. Bůh, podporující otrokářství, není pro mě bohem, ale démonem bez cti.
A z toho hlediska mi dovolte posuzovat celá náboženství...
Bude to – přinejmenším poučné...
Začnu od těch nejméně ctihodných démonů, vydávajících se za bohy (nesrovnal jsem si je od nejhoršího k nejlepším, proč taky?). Od nejhorších začínám, abych je měl co nejdřív s krku...
Satan
Myslím, že kromě samotných satanistů se všichni slušnější lidé shodnou na tom, že tohle náboženství je absolutně nejhorší. Vyznávat zlo v chemicky čisté podobě? Satanisté to ale vnímají jinak – Satan dává ze všech démonů světa svým ovcím (zde spíše vlkům) nejvíc svobody. Zkrátka – dělejte si cokoli chcete! Chcete zabíjet? Zabíjejte, Satan vás za tu »svobodomyslnost« pochválí. Jen si musíte dávat pozor na ty, kdo v Satana nevěří, ti by vám za vraždy mohli dělat problémy. Stejně tak je Satan ideálním bohem pedofilů, pro ně má vždycky chválu. Chcete znásilňovat, týrat, mučit? Satan to samozřejmě schvaluje – jen si užijte! A kdo nejde se Satanem, bude po smrti jeho příznivcům otročit (pokud přežije sadistické mučení, které ho samozřejmě čeká).
Vyvolenci Satana mají prostě dovoleno všechno!
Že je to k drtivé většině lidstva nespravedlivé až běda? Tím se tenhle démon nezatěžuje. Morálka? Chechtot!
Chcete coby satanista konat dobré skutky? Chválu od něho ovšem nečekejte, ale – máte svobodu, můžete páchat i dobro! Nic není nemožné! Páchejte dobro, ale pokud možno tak, aby lidem co nejvíc škodilo! (Neřekli byste, kolik je dnes takových! A nemusí ani vyznávat Satana otevřeně!)
Z hlediska spravedlnosti je to ovšem absolutní dno, takže hovořit o Satanově cti nepovažuji za inteligentní.
Alláh
Alláh svým ovečkám tolik volnosti nedává. Naopak, Korán je snad nejvíc sešněroval příkazy a zákazy. Tohle nesmíš, tamto naopak musíš... A zatímco Satanovi je jedno, když se některý jeho příznivec »obrátí« a začne konat »dobro« (samozřejmě když se to dobro nakonec obrátí ve zlo, Satan se nejvíc raduje!), pro muslima je jediný trest za odpadlictví od víry smrt. Jsou to nejvíc připoutaní (a spoutaní) věřící ze všech, co znám (i když křesťané byli kdysi k odpadlíkům stejně nemilosrdní, ne-li horší.
Jak je to ale se ctí muslimů a Alláha zvlášť?
»Muslim nesmí lhát!« krásný to věru příkaz. Jenže nesmí lhát pouze jiným muslimům. Nevěřícím káfirům se naopak lhát smí a dokonce má, obelhaný, napálený a poškozený káfir je jako »dobrý« skutek ve víře.
»Muslim nepije alkohol!« – také chvályhodný příkaz. Proč je ale dnes v Evropě tolik ožralých muslimů? Inu, muslim nepije alkohol, ale »když se Alláh nedívá«, proč se neožrat jako prase?
»Muslim má pomáhat svým bratřím!« je další dobrotou zapáchající příkaz. Ano – ale jen svým bratřím ve víře! Ostatním lidem (káfirům) je dovoleno škodit podle chuti. Banda potřebuje přece nějakou vnitřní soudržnost!
A tisíce dalších povinností, od předpisových modliteb až po to, kterak si správně utírat zadek a správně Alláhovi vždy poděkovat za úspěšné vyměšování...
Což na druhé straně vede až k ohrožování lidských životů, když se to bere příliš zažraně. Známý byl případ českého chirurga v Anglii Rogozova, který uprostřed operace ke svému zděšení zjistil, že stojí nad rozřezaným pacientem úplně sám – všichni muslimští spolupracovníci prostě tiše ze sálu odešli »pomodlit se« (na což mají v Anglii plné právo!) a nechali ho osamoceného (je totázka, zda se aspoň za toho pacienta pomodlili, když už ho odevzdali Alláhovi). Když si na ně šel stěžovat, ředitel nemocnice ho prostě vyhodil. Tohle je spravedlnost podle muslimů...
A klíčový pohled na nespravedlnost nejvyšší – otrokářství?
Pravověrné muslimy čeká po smrti ráj, 72 panen (ženské, která byste chtěla být věčně znovu a znovu deflorovaná? Každá je přece ráda, že »už to má za sebou« a už nikdy víc pannou nebude, natož aby to měla dnes a denně i v ráji?)... a všichni nevěřící jim budou otročit věčně věků...
Ti největší fajnšmekři nudí své manželky, aby se po porodu nechaly sešít co nejtěsněji, aby měli vlastně ještě jednou »pannu«, a podle nejvyšších islámských duchovních je jim v tom manželka povinna vyhovět... Inu, otroků a žen se nikdo eptá, jestli se jim to zdá spravedlivé či nikoliv. Žena smí jedině držet hubu a otrok do náboženských věcí už vůbec nemá co pípnout!
A tak dodnes islám drží na mnoha místěch světa otroky. Že je to podle islámu spravedlivé, neboť to jsou nevěřící...?
Sorry, já otroctví považuji za nespravedlivé a tedy nečestné.
Islám se i dnes šíří ohněm a mečem (a výbušninami). Jen se to omlouvá a omlouvá »právem šaríja«. Se spravedlností to nemá nic společného.
A to všechno že Alláh nejen trpí, ale i schvaluje a nedejbóže svým ovcím/vlkům sám nařizuje?
Alláh je přece »bez chyb«! Každá druhá stránka v Koránu omílá pořád dokola »Ve jménu Alláha slitovného, milosrdného« ...jděte a zabijte každého, kdo nedodržuje Korán! Řežte hlavy zaživa a při vědomí lidem i zvířatům, Alláh má rád krev, hodně krve! Ale je »slitovný, milosrdný a spravedlivý«...
Ať mi někdo cekne o Alláhově cti!
A protože já chci uznávat za Boha jen bytost čestnou, do čehož samozřejmě spadá i spravedlnost, tvrdím veškerou vahou, že Alláh je nejspíš rodným bratrem Satana.
Démoni jeden jako druhý!
Momentálně sice oficiálně stojí proti sobě, Alláh Satana pomlouvá kde může a Satan jeho samozřejmě také, ale – věřte dvěma lhářům beze cti!
Nedivil bych se, kdyby měli v plánu jednou se spojit. Alláh zotročí všechny nevěřící ďaury a káfiry a Satan zotročí Alláhovy ovečky, jak zase on slibuje svým příznivcům. Oba tak paradoxně splní své sliby a zotročí kompletně celé lidstvo...
Buddha
Tam to zdánlivě vypadá nejklidněji, ale podle mého mínění jen zdánlivě. Vidíme to na Tibetu, kde se lámaistům (jedné odnoži buddhismu) podařilo až do poloviny minulého století (dokud to neukončili Číňané) dovést k »dokonalosti« otrokářský systém, dnes posměšně nazývaný »buddhofašismus«. Systém, kde sekali otrokům ruce i nohy, kdy lámaističtí mniši byli pány nad životem a smrtí všech lidí v podhradí, kteří na ně museli dřít, ať už byli otroky či ještě ne a do otroctví upadali z malicherných příčin, někdy prostě proto, že se »pánům lámům« zachtělo...
Ti, kdo dnes provokačně mávají vlajkou Tibetu před očima Číňanů, jsou vlastně také »buddhofašisté«. Propagují nejkrutější otrokářství, sekání rukou i nohou, vládu všemocných kněží nad bezprávným lidem... buď o tom nevědí, nebo jsou buddhofašisté z přesvědčení. Odplivávám si před nimi, ať jsou z kterékoliv politické strany (že, pane piráte Hřibe Satane?).
Buddhismus jsem podrobně nestudoval, on snad na většině území, kde vládne, není tak odporný, ale tento náboženský systém mě přesvědčil, že ani Buddha... přiřadil jsem si ho ke krutým démonům, kteří mají radost z lidského utrpení.
Což je v mých očích neslučitelné se ctí.
A jak mírumilovně na první pohled vypadal!
Johava
U tohoto démona nikdo nezná ani jeho pravé jméno. Známe jen tři písmena: J-H-V a protože stará hebrejština nezapisovala samohlásky, může si tam dosadit kdo chce co chce. Nejčastěji se sice používá jméno »Jehova«, ale podložené ničím není, nanejvýš vírou »Svědků Jehovocých«, kteří uznávají jen jejich verzi.
O tomto »bohovi« je na světě absolutně nejvíc knih. Bibli nakonec částečně uznávají i muslimové... jenže jak je to s jeho ctí, potažmo s jeho spravedlností?
Johava si vyvolil jeden ze světových národů, kterému proto dovoluje všechno – pod podmínkou, že nebudou mít jiného boha a budou ho náležitě uctívat. Pak ale mohou krást, lhát, vraždit, třeba i vyvražďovat – a sám je ke genocidě pobízí, »zlořečený buď každý, kdo nebude bojovat a nechá svůj meč bez krve« – je to tam sice trochu jinými slovy, ale smysl je jasný, kdo nevraždí pro slávu Johavy, je zlořečený a bude zatracen! Nezdá se vám, že takovou benevolenci ke svým ovečkám/vlkům projevuje i jeho bráška Satan? Kdyby ale se ten Vyvolený národ pokusil vzepřít, přestal by Johavu správně uctívat, snese na něho Johava tak těžké tresty, aby je to už (alespoň po několik generací) nenapadlo. Tím se zase více podobá Alláhovi, ten také odpadlíky nesnáší.
A samozřejmě – spravedlnost podle Johavy je podobná té od jeho bráchů. Nevěřící budou buď krutě vyvražděni, nebo ještě krutěji zotročeni.
Ani se moc nedivím, že se někteří nemohou dočkat, až jim bude celý svět otročit a snaží se zotročit celý svět už teď. Tak jako se někteří muslimové nemohou dočkat dvaasedmdesáti panen až v ráji a nechávají svým manželkám zašívat vagíny co nejtěsněji, aby měli »pannu« už na tomto světě (mnohdy opakovaně). Však ona to vydrží, je to její povinnost vyhovět choutkám manžela.
Mám dojem, že být ženou v islámu není žádný med...
Ještě v předminulém století bývali někteří američtí majitelé otroků odsuzováni za »příliš lidský přístup« k černým otrokům. Podle těch zarytých (jinak ovšem velice bohabojných) otrokářů tím poškozovali »jediný přirozený způsob« otroctví. A nikomu samozřejmě nevadilo, že samo otroctví je ostudou civilizace.
Dnes už ovšem není v civilizovaných zemích dost dobře možné provozovat to původní, »jedině pravé« otrokářství. Jenže Vyvolenému národu to Johava slíbil. Vyvolený národ proto musel zapřemýšlet, jak to navléci, aby se vlci (oni) nažrali a koza zůstala zdánlivě celá. Takže vymysleli »moderní otrokářství« – finanční. Vezměte si naše »výhodné« půjčky a pak plaťte! Splatíte-li nám jen dvojnásobek, taky dobře, nemusí vždy pršet, stačí když kape. Ale u těch »nejvýhodnějších« půjček zaplatíte někdy i desetkrát víc. A když to nestiháte? Zkuste půjčky »sloučit a refinancovat« u jiné banky. Budete platit méně, ale mnohem déle a ve výsledku nezaplatíte desetkrát, ale jedenáctkrát víc! A když se to opravdu nedá stihnout? Pošleme exekutora a ten rozkrade všechno, jenže »podle zákonů«, speciálně pro tento případ vymyšlených.
Zákony (Norimberské) snesou všechno, i vyvražďování.
Tak se dneska vyrábějí moderní otroci!
Škoda, že se dnes nedají dlužníci prodávat do otroctví, jako je to možné v islámských zemích! Tak ať si zhebne sám někde pod mostem nebo v kanálu!
Jenže málo platné, Vyvolený národ pořád věří, že na závěr po Posledním soudu dostane každý přiděleno deset vybraných otroků, kteří na tyto pány budou makat jako diví. A co ten zbytek lidstva? Ti budou přece vyvražděni!
Proto asi se na ostatní lidi dívají jako na budoucí otroky. I když se přetvařovat dovedou dobře, pokrytci.
Spravedlnost? Ale jděte! Sliby se mají plnit a Johava nám dal slib, že ostatní národy vyvraždíme nebo zotročíme. A tak to taky bude a basta!
Všimněte si, jak se na to připravují. A v Bibli je to přece tak sugestivně popsané! Jak má vypadat správný otrok? Je tam přece o tom podobenství.
|
Pán měl tři otroky, ale musel odjet na delší cestu. Rozdělil tedy svůj peněžitý majetek na tři díly a každý díl svěřil jednomu otroku do opatrování. První peníze v krátké době rozházel, propil a prohýřil. Druhý opatrný peníze zakopal na tajném místě, aby se jim nic nestalo a aby pán nedejbóže nepřišel k finanční úhoně. Třetí peníze výhodně investoval, takže mohl pánovi, když se vrátil, odevzdat trojnásobek. První otrok byl špatný otrok, zneužil nepřítomnosti pána k jeho škodě. Bylo spravedlivé umrskat toho lempla až k smrti! Druhý byl také špatný, neboť mu vrátil jen to, co dostal do úschovy. Lenoch – taky dostal na hřbet, i když o něco méně. Teprve třetí otrok byl ten správný, neboť dbal na pánovo blaho i když na něho nikdo nedohlížel. A takoví mají být všichni. |
Úplně ideální otrok je ten, komu pán svěří zbraně, aby za něho bojovali. Otroci přijdou zpět s kořistí a s usekanými hlavami nepřátel, pán je letmo pochválí, pak odevzdají zbraně a pokračují v přerušené práci. A ještě se chlubí, kdo byl statečnější!
Nepřipomíná vám to naše zahraniční vojenské mise?
Mně ano.
Kristus
Tady pozor, toho pána já jako jediného uznávám. Zřejmě se jako jediný ve své době snažil pomoci těm obyčejným lidem ve svém okolí. Však také dostal »zaslouženou odměnu« – zbičování, nejvyšší potupení a ukřižování, podle hesla »Každý dobrý skutek musí být ihned exemplárně potrestán«, které (alespoň podle mě) pochází od samotného Satana (tomu je to asi nejpodobnější).
Kristus však o sobě netvrdil, že je bůh. Jen říkal, že ho otec vyslal na Zem, aby odčinil nejhorší hříchy lidstva. Uvědomte si, jaké bylo veškeré tehdejší lidstvo! Povaleči, ožralové, nemravové a navíc otrokáři, kteří se nechávali živit svými otroky. Římany jsem popsal výše, Vyvolený národ Johavův byl v bleděmodrém skoro totéž, jen se ukázalo, že Římané jsou bezohlednější vojáci, takže Judeu dobyli a zotročili. Židé však nebyli o moc změkčilejší a proto byli vysoce ceněni jako gladiátoři, aby bavili panstvo Říma páráním břich a sekáním hlav jiných gladiátorů. Kteří sice teoreticky mohli totéž udělat jim, ale Židé byli často tvrdší, neboť jim pomáhala víra v Johava.
Bohužel, nemáme o něm podrobnější a především pravdivé zprávy. Veškeré záznamy o něm pochází z dob nejméně o století pozdějších a je vysoce pravděpodobné (řekl bych »jisté«), že do nich Vyvolený národ propašoval spoustu vmetků, nad nimiž by se sám Ježíš otřásl odporem. Naštěstí (pro ně) už se nemohl bránit! Jestliže vypráskal z chrámu kšeftmany s tím, že špinavé kšefty do chrámu nepatří, vypráskal by jistě i »upravovatele«, kteří smolili jeho životní příběhy podle gusta svého a svých sponzorů.
Trochu rozpaků budí, že podle jeho vlastních slov »nepřišel Zákon rozvrátit, ale naplnit«. Ale po chvilce přemýšlení zjistíte, že to je trochu jinak, než nám předkládají k víře.
Kristus nepřišel rozvrátit Zákon – ale nemyslel tím to, čemu dnes říkáme »Starý Zákon«. Ten nesepisoval jeho Otec, ale národ, který v historii zfalšoval kdeco a dá se mu říkat »nejprolhanější« národ světa. Tato kniha popisuje spousty nespravedlností, kterých se Johava dopouštěl v průběhu dějin. Hrdě se k nim místy hlásí. Ale je pravděpodobné, že pravý Zákon je menší a uzavřenější než celá tato prolhaná kniha. Já bych hádal, že Zákonem Ježíš myslel »Desatero«. A toho, kdo tento Zákon dal lidem, nikde nenazývá J-H-V (ani Jahve, Johava, Jehova) – »Desatero« totiž podle mého mínění nesestavil ten vzteklý, nedůtklivý démon Johava, ale ten, koho smíme vzývat slovy »Otče náš«...
A tento Zákon – Desatero – přišel Ježíš nikoliv rozvrátit, ale naplnit. Ale Vyvolenému národu se to pochopitelně nelíbilo. Místo aby jim dal větší volnost, přitužil. Žádný rozvod! Věrnost od svatby do hrobu! Žádné »Oko za oko, zub za zub«! Naučte se odpouštět hříchy, které se odpustit dají. Žádné vraždy »pro čest« ani pomsta »do sedmého kolena«! Vražda je nečestná a basta!
Tohle ti hoši farizejští nemohli prostě skousnout!
Pak se ale díla chopili jiní a dobastlili si do nového učení, co sami potřebovali. Ježíš už se bránit nemohl, proč si jeho dílo nepřizpůsobit ke svému užitku?
Římský velmož Saul (údajně po pádu s koně »prohlédl« a dal si jiné jméno – Paul) si tam vložil napomínání otroků, aby nábožně poslouchali své pány »jako Krista«. To se ví, otrokář se v něm nezapřel. Jako velmož měl jistě spoustu otroků, proč by si s nimi novým učením trochu nepomohl? Že by se zachoval podle Kristova učení a dal jim svobodu? Ale kdepak, raději je »jménem Krista« napomínal, aby se mu nebouřili...
Který zaříkávač nejspíš propašoval do Evangelií epizodu s fíkovníkem, který Kristus proklel, protože v tom ročním období (jaro?) fíky nebyly a fíkovník rázem uschl, aby »demonstroval« »sílu slova«? Nejspíš to potřeboval pro vlastní šarlatánské rejdy a nevadilo mu udělat z Ježíše pitomce, který neví, že fíky na jaře ještě nejsou, a současně vzteklého cholerika, který proto prokleje a zničí úplně nevinný strom – nezlobte se na mě, ale tahle epizoda ke klidnému a spravedlivému Ježíši vůbec nepasuje.
Těch cizorodých vmetků je i v Novém Zákoně víc.
»Dávejte císaři co je císařovo a co je božího – bohu!«
A pochopitelně, vztáhli onen »naplňovaný Zákon« na celou knihu (původními majiteli přece nazývanou »Tóra«). To tak, aby byl Zákon jednoduchý! Kdo by ho lidem vykládal? Podle nově vzniklé církve muselo být z té knihy naplněno všechno! Včetně Vyvolenosti prolhaného národa!
Jak ochotně to pak hlásali představitelé církve, která se toho učení zmocnila a šířila je »ohněm a mečem« navzdory pacifismu, hlásanému samotným Kristem! Dodnes kněží tohoto učení jásají, když vojáci zabíjejí přívržence opačné politické orientace! Nejen katoličtí, všichni! Jako patriarcha Kijevský, nabádající vojáky své Ukrajiny: »Jménem Krista zabijte každý svého Moskala!«
Jménem Krista zabíjejte? Vždyť je to opak jeho učení! On sám přece hlásal: »Kdo mečem zachází, mečem schází!«
Rychle se vrátily i farizejské móresy. Okázalost, přepych, nemravnost představitelů církví (do dneška se z toho táhne aspoň utajovaná pedofilie kněží)...
A pohrdání obyčejnými lidmi.
Co na tom, že se Ježíš bavil i s těmi nejopovrhovanějšími, jako byly prostitutky! Když se sešel dav chudých a neměl s sebou nic k jídlu, obstaral všem jídlo, i když jen z pár chlebů a ryb. Měl pochopení pro delikventy – »Kdo je bez viny, ať hodí kamenem!« A když na jedné svatbě došlo víno, vytvořil jiné zázrakem z vody, uzdravoval nemocné a dokonce křísil mrtvé (»Lazare, vstaň!«).
Předělali věru Kristovo učení k nepoznání!
Ale – co se od nich dalo jiného čekat?
A běda, když se je někdo odvážil kritizovat! Tři křížové výpravy dokázali vyslat proti Čechům, když je ta první nemohla vyhubit, jako vyhubili katary, hugenoty...
»Ve jménu Krista! Zabijte všechny, bůh Johava si své duše jistě přebere!«
Něco na závěr
Řekl bych, že z Bible částečně věřím jen Novému Zákonu. A to ještě ne ve všem, je tam pořád ještě hodně vmetků, které tam propašovali darebáci, ať už z národa Vyvolených, nebo Římané. Podle mého mínění tím nedokázali skrýt a tím méně otočit smysl Kristova příchodu a působení na našem světě.
Ale nepřesvědčíte mě, že ten vzteklý starozákonní démon Johava je totožný s laskavým a čestným Hospodinem. Už protože má – jako každý jiný démon – jméno (i když ho Vyvolenci raději nevyslovují).
Skutečný Hospodin je jen jeden. Takže jméno nepotřebuje a ani je nemá. Oslovujeme ho »Otče náš« a titulujeme ho funkcí »Hospodin«. To přece úplně stačí.
Zbývá jedna zapeklitá otázka: Proč nechává Hospodin na Bohem zapomenuté Zemi vládnout démony? Inu, věřil bych, že ho chytili do pasti jeho cti. Tvrdili mu, že by vládli lépe a ať jim Zem na pár tisíc let přenechá. (Mimochodem, neslibují opoziční partaje voličům, jak skvěle by vládly, kdyby měly většinu? A jak skvěle ti opozičníci vládnou, když jim voliči většinu dají? Není to přímá analogie s démony?) A on jim na to skočil jako na špek, neboť ďáblové tento fígl použili poprvé. Takže v současné době nemůže dělat pro lidi Země nic, aby jim to aspoň ulehčil. Slíbil nezasahovat – zasahováním by přišel o čest.
V knize »Jupiterský duch« jsem navodil podobnou situaci. Ďáblové tam zničili »Andělský svět« atomovou hlavicí, zřejmě vmontovanou do invalidního vozíčku, na kterém ze Země dovezli pacienta. Ti, kdo přežili, se obrátili na »Přítele andělů« (také tak nadlidsky mocnou bytost) s výčitkou, proč je nechránila? Na to »Přítel andělů« odpověděl: „Já jsem je chránil! Zneškodnil jsem několik takových atentátů. Ale vedlo to jen k tomu, že ztratili ostražitost. Ostatně – já si všechny i s jejich vzpomínkami dobře pamatuji a mohu je kdykoliv oživit. Ale proč bych je oživoval jako původní lidi, když je mohu oživit jako Erduky?“ (rovněž vyšší bytosti).
A tak se nakonec všichni setkají i s doktorem Alexijevem, který se jim objeví v původním těle, i když to je jen »zobrazení vyšší bytosti do podoby, kterou ještě lidé dokáží vnímat«...
A opravdu z hloubi duše si přeji, toužím po té jediné vyšší bytosti a pevně věřím, že je čestná, což znamená spoustu dalších vlastností: spravedlivá, pravdomluvná – ale i laskavá. Tyranských a nenávistných démonů máme na Zemi jistě všichni po krk, ať se jmenují Alláh, Satan, Johava (Jahve, Jehova), Buddha, Manitou, Krišna, Šiva, Kálí a celá ta smečka, která dnes světu vládne.
Hospodin je jen jeden a není to nikdo z nich.
Protože je jediný čestný a proto se musí držet stranou.
Ale opravdu se mi zdá, že démoni vládnou nějak dlouho. Bible hovoří o tisíci letech nadvlády Satana na Zemi. Ono už je to déle než dva tisíce a konec v nedohlednu! Nejspíš to bude tím, že symbolických »tisíc let« bylo tehdy »nepředstavitelně dlouho«...
Ale už by to mělo skončit!
|
|
Dnes se zde mihlo již 264 návštěvníků, Porovnání monoteistických náboženství četli 4 (1=normal)
Q-22020418=1804 Q-220118182=2136 Q-22021622=2255 host=1606
Včera 13 návštěvníků, Porovnání monoteistických náboženství četli 0
|
Domů
Statistiky
29.08.2021 10:40