Ing. Václav Semerád

Jo, to su já... trochu již postarší (*1945) dědek (tento titul mi dal určitě nejméně práce). Děti máme již odrostlé (celkem 4, aby Češi tak brzy nevyhynuli), máme už pět vnuků a jednu vnučku (koho zajímá, najde její obrázek na stránce "Jak jsme fotili mloky", (to jí byl rok) ale zájemce o seznámení zklamu, kluka už má a našla si ho sama. S mou chotí jsme důchodci.

Jinak jsem též nositelem prestižní ceny "Černá Ďura 2002", udělené za kritiku vedení Československého Fandomu. Ten titul chápu jako čestný, po nejbližším převratu to jistě bude uznávaná zásluha a doufám také v nějaké odškodnění za odboj...


Tady jsem na Pragoconu 2002 u stánku nakladatelství Autobus, neboli, jak v internetové diskusi pravil jistý hulvát Houžvička, "vnucuju lidem své neprodejné škváry". Berte ho ale s rezervou, on sám je na výplatní listině známé (a jinak velmi dobré!) firmy Laser - je to holt taky metoda konkurenčního boje, jen si myslím, že u tak dobré firmy značně nedůstojný...

Naše neprodejné škváry si můžete prohlédnout na stránkách http://giweruz.cz - jejich "neprodejnost" nejlépe ukazuje skutečnost, že poslední romány "4.říše" a "Válka s mloky doktora Jaroše" už v Krakatitu neseženete, vyprodali je, ačkoliv jsme jim zpočátku přičinlivě dodávali další a další... až jsme dali do prodeje i rezervy a teď už nemáme ani pro známé.

Sehnat v bazaru naše knihy je také umění - lidi se jich zřejmě neradi zbavují . Občas se objeví na internetu, ale obvykle dráž než za původní cenu. Taky příznak...


Vlevo je naše největší zvíře - pes Čert, hrdina románů pro děti "Andílek" a "Učedník". Dožil se na psa úctyhodného věku 17 let, ale už taky leží pod velkým kamenem pod břízou... (kliknete-li na jeho obrázek, uvidíte víc). Zvíře vpravo je kočka Číčolína, jinak též Káča (Číčolína podle jedné známé italské poslankyně, dříve prostitutky, Káča podle hesla "Kde je Čert s Káčou?"). Na fotce s kočkou si všimněte tvrdého kartonu přilepeného na horní straně monitoru - je to tzv. "chvostorantl" neboli zařízení, zabraňující kočce ometat ocáskem obrazovku. Jak je vidět, už to stihla vyvrátit, ale ocásek spouští po straně, takže účelu bylo dosaženo... jo, až do chvíle, kdy do nebohého monitoru načůrala, prsklo to - od té doby mám konečně plochou obrazovku, zato Číčolína přišla o teplé místečko a taky o život, neb jsem ji za to zaškrtil (ovšem jen virtuálně, měla pak už jen 8 životů, jak se na kočku sluší)... Jenže jsme se přestěhovali a kousek od nás vede silnice, kde jezdí občas prasata (a to jsem taky řidič), takže nám kočičku přejeli a připojila se ke svému psímu kamarádovi (má svůj kámen také pod břízou)...